V poušti Nového Mexika, poblíž Alamogorda, objeví policista Ben Peterson se svým parťákem malou holčičku, která nemluví a nereaguje na jejich podněty. O kus dál pak objeví rozbitý obytný přívěs, stopy nalezené v přívěsu ukazují na to, že přívěs a holčička patří k sobě. Vedle přívěsu naleznou podivnou stopu. Když na místo dorazí vyšetřovací skupina, jdou se Peterson s parťákem podívat do nedalekého místního obchůdku, jestli jeho majitel neviděl v okolí něco podezřelého. Jenže v obchodě naleznou jen spoušť a mrtvého obchodníka. Peterson jde pro posily a jeho parťák zatím zůstane hlídat na místě činu. Jenže parťáka něco napadne a slehne se po něm zem. Vyšetřování zjistí, že nezvěstným majitelem přívěsu byl agent FBI a tak se k vyšetřování přidá agent Robert Graham. Odlitek u karavanu nalezené stopy se dostane až na ministerstvo zemědělství, které vyšle dva vědecké odborníky, doktora Harolda Medforda a jeho dceru doktorku Pat Medfordovou. Medford již má svou teorii a veškeré nalezené stopy a důkazy ji jen potvrzují. Nechce však nic říct, dokud se pořádně nepřesvědčí. Nakonec mu však nezbude, než svou teorii odhalit. V poušti díky pokusům s atomovými bombami v Alamogordu vznikl nový obří druh mravenců. Začíná hledání mraveniště a boj s přerostlými mravenci, který se postupně přesune až do velkoměsta.
Them! nás zavede k úsvitu tzv. monster sci-fi/hororů a to hned v áčkovém hávu. Je ostatně otázkou, zda v první půlce padesátých let existovalo něco jako béčkový film. O tzv. direct-to-VHS/DVD ani nemluvě :-).
Kromě zábavy s sebou nese i silný odkaz. Studená válka, nabírající na síle právě zrovna v první polovině padesátých let, projevující se kromě antikomunistického honu na čarodějnice ve Spojených státech také závody ve zbrojení a s tím ruku v ruce budování atomového arzenálu na obou stranách železné opony, s sebou nutně nesla i všudypřítomný strach z atomového nebezpečí. A ne jen toho přímého, v podobě jaderné války, ale jaksi i přidruženého, v podobě nežádoucích a vedlejších účinků testování jaderných zbraní. Ve Spojených státech se první testy atomových zbraní v větší míře odehrály právě v okolí Alamogorda. O tom, co mohly během pár let způsobit vypráví právě tento film, čímž se stává, nebo by se mohl stát, ale z filmu samotného to číší takřka každou vteřinou, varovným hlasem proti, minimálně válečnému, využití jaderné energie.
Snad, chtěl-li bych být objektivní a tak nějak pokrokově profesionální, musel bych napsat, že ač je Them! patrně jedním ze základních kamenů právě monster žánru a v něm samotném patří k tomu povedenějšímu, nutně se na něm musel v mnoha ohledech podepsat ten skoro šedesátiletý odstup k dnešní filmové současnosti. Nejvýrazněji tedy samozřejmě co se týče trikové stránky. Ale i přesto, že se film samozřejmě nedá srovnávat s trikovým pokrokem současnosti, to neudělám. Řemeslná stránka filmu totiž není tím, co mu ubírá body.
Ač technicky zastaralý, film si přesto dokázal vybudovat a udržet jakési kouzlo, o němž se mnohým pozdějším monster hororům může jen zdát. Určitě se na tom obrovskou mírou podepsalo černobílé provedení. O trochu méně herecké výkony, které nejsou tak všední, ležérní a přirozené jako dnes, ale je na nich vidět taková ta herecká snaha, která ne že by zaváněla přehráváním, to v žádném případě, právě naopak, ale prostě tam jde to herectví vidět. Dneska každý druhý film vypadá, jako záznam možné reality, tady ale ne, tady ty herci prostě hrají a jde to vidět. Zařadil bych to jako mezistupeň mezi divadelním přehnaně expresivním hraním a současným ležérním filmovým herectvím. Vůbec to však není na škodu. Velice mne zaujal přesvědčivý herecký výkon mladinké Sandy Descher, z jejíhož strnulého výrazu ve tváři šel až strach. Pozadu nezůstávají ani ostatní herci v hlavních postavách: klasický policejní klaďas Jamese Whitmorea, svérázný, vtipný a rozvážný vědec Edmunda Gwenna, který svým logickým myšlením tlumí zbrklost a unáhlenost vládních představitelů a jeho dcera Pat ve skvělém podání Joan Weldon, s níž do filmu vstoupil další sociální rozměr a tím je sebevědomá, soběstačná, odhodlaná a nezávislá žena, prostě osobnost, žádná uvřískaná pipinka, která si bez chlapa pomalu ani nenapudruje nos. No a v neposlední řadě se o kouzlo přičinil duch padesátých let – chování, oblečení, mluva, auta, architektura.
Kapitolou samou o sobě jsou samozřejmě triky. Zcela poplatné době vzniku filmu. Dnes už jsou často k smíchu (a že jsem pár takových komentářů četl), dle mého názoru jsou však hodně povedené. Obrovští, v detailních záběrech až nechutní, jako by zfetovaně se pohybující mravenci, mají něco do sebe. Při některých detailních záběrech na ně to na velkém plátně v kině muselo působit až impozantně a v té velikosti se určitě ztrácelo těch pár nedokonalých nedostatků. Mechaničnost mravenců a triků v nichž vystupují je nesporná, na druhou stranu na mě jaksi působila mnohem přirozeněji, než dnešní digitální monstra, která sice v mnoha případech vypadají pěkně, ale v celkovém kontextu s filmem a danou scénou působí jaksi nepřirozeně a uměle.
Dobře rozjetému filmu výrazně uškodí zvolnění tempa poté, co se děj přesune z pouště do velkoměsta. Pouštní část je vynikající, dokonalá a sama o sobě na stoprocentní hodnocení. Bez nějakého dlouhého úvodu nás hodí rovnou doprostřed záhadného objevení malé vyděšené holčičky a zničeného karavanu. Již bezútěšnost zdánlivě mrtvé, rovné, prostorné a jednotvárné pouště vytváří silnou atmosféru. Do toho nepříjemné tajemné zvuky a nakonec objevení se prvního mravenčího zloděje cukru. A to všechno gradující výbornou scénou a záběry z průzkumu do nitra obřího mraveniště. O tom mohl být celý film. Následující přesunutí děje do velkoměsta lze považovat jen za jakousi snahu o masovost a zvýraznění skýtaného nebezpečí. Naneštěstí nepovedenou snahu. Přesunem film ztrácí na tempu, atmosféře a síle. Ve velkoměstě se z větší části dočkáme jen dialogů , nudných a místy zcela zbytečných scén. I akce ubude. Samotných mravenců již moc neužijeme. Nezachraňuje to ani (vzhledem k vynaloženému úsilí a zcela jistě i prostředků) zbytečně krátká scéna mravenčího útoku na loď a závěrečné zúčtování s přerostlými mutanty již zapůsobí i docela směšně. Pobavila mě jen scéna s vykradeným vagónem, kdy mi okamžitě vytanul na mysli cimrmanovský vtip: „Na nevidomé koleji stojí předčasně vyložený vagón. Ještě je nechytili.“
Je to škoda, zcela vypustit městskou část, více rozvést a promakat pouštní část, byl by z toho hodně výrazný, zajímavý a takřka dokonalý snímek.

Klasika všech filmů o zmutovaných příšerách, tady mravencích. Vysokorozpočtový film z padesátých let dnes už moc strachu nenažene a v dříve dramatických pasážích se dnešní divák jen usměje. A přitom modely obřích mravenců patřily k těm nejdokonalejším, které v té době byly. Kde se ale podle tvůrců vzali na západě USA takhle velké potvory. Samozřejmě za to můžou nukleární zkoušky, před kterými i v samotném závěru filmu varují. Teď se mravenci dostali k lidem a od prvních obětí, kam patří rodina malé holčičky, která na vše upozornila, se mravenci rozjeli ve velkém až do L.A. V televizích je mimořádné vysílání, že Los Angeles se může stát cílem útoku obřích mravenců, začíná panika a u nedaleké stoky jsou stopy, které vedou k novému hnízdu. Nastupuje armáda, která má za úkol nejen zničení hnízda a královen, ale i zachránění dvou malých dětí, které mravenci drží kdesi v podzemí.

Mravence sem odkladal dlouho. Preci jenom na stare scifarny to chce mit naladu. Narozdil od „normalnich“ filmu te doby jsou většinou dialogy spise usmevne, dej nekomplikovany, o tricich ani nemluve. A tak bud muzem pristoupit na jejich hru a vzit to cele vazne (coz mi třeba u stare War Of The Worlds dela uz napodruhe trochu problemy), pekne se pobavit na ucet tvurcu (asi nelze nezminit Plan 9 from outer Space apod. skvosty), nebo se, bohužel, nudit.
Zajimave je ze ja si prosel vsim a to v jednom jedinem filmu. Na zacatku sem to zkousel tvurcum zbastit a docela se darilo. Rezave potvory (to sem si domyslel, je to černobile) mely hoodne neprijemny způsob dorozumivani a gumova tykadla se jim v poustnim vetru taky pekne hejbala. Navíc hned ze startu sly pekne po cukru a co na tom ze se jim k tomu obcas pripletl nejakej ten „dvounohej hmyz“. Pak se nam do toho zamicha radobysmesnej a vsevedouci vedec samozrejme se slicnou dcerou aby bylo po cem koukat a koho zachraňovat a kostra je pekne vystavena (nektere i moc pekne vybelene od mistnich potvor). V tu chvili se zacina vkrádat mrska nuda a az moc se keca, spekuluje (samozrejme spravne) a o poradny mravence nezavadite. Na finale v LA tak zbyva maximálně ctvrthodinka, která, ale slusne odsypa a finale i s mrazivym podtextem není spatne.
Zamerne sem nezminil ten treti způsob nahlizeni a to s úsměvem na rtech. Ten vas totiz chca nechca bude provazet celym filmem. Nemá cenu vypichovat jednotlive sceny, ja nejvic vyprsknul, tezko rici proc, u zaverecne sceny v kanalech, pokazde když někdo vykrikl „medic“. Myslim, ze ale slo spise o subjektivni pocit spojeny s necim smesnym v minulosti.
Celkove nehodnotim zle. Kdysi to musela byt působivá pecka (vsechny sceny s plamenometem na me působily verohodne a sympaticky – i když ja mam pro tenhle smrtici nastroj slabost jako někdo třeba pro asiatky). Presto jako bych v soucasnosti nehodnotil skvele třeba americkou Godzillu, nemuzu dat vyssi hodnoceni ani tomuhle, v mnohem pro me podobne vystavenem, bijaku.

Konečně jsem se dostal k filmu na který se už ten nějaký pátek klepu. Asi jeden z prvních filmů o zmutovaných zvířatech. A musí se nechat že i po tolika letech je to příjemná podívaná. Zmutovaní mravenci dnes už nikoho nevystraší a můžou vyvolat úsměv na tváři, ale na svojí dobu vzniku klobou dolů, jen těch scén s nimy mohlo být klidně víc.